Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V Poľsku black metal poriadne zakorenil už v 1. polovici 90. rokov, s naozaj rôznorodými výsledkami, je však fakt, že niečo ako „poľská škola black metalu“ sa časom vyvinulo a v súčasnosti ide o uznávaný a vyhľadávaný artikel povedzme na úrovni aktuálne uznávaných francúzskych záležitostí posúvajúcich žáner na ďalšie úrovne.
Nie som žiadny zažratý blackmetalista, ale aj ja počujem, že krakovskí ODRAZA (v preklade zhruba „nechuť“ či „znechutenie“), kapela dvoch členov scénou uznávaných MASSEMORD – Priest (bicie) a Stavrogin (gitary, basgitara, vokály), sú poľskí do špiku kostí. Nie je to len tým, že texty sú zlostne, zúrivo, až hulvátsky odrevané a odryčané v rodnej poľštine, ktorá atmosféru nahrávky ešte umocňuje. Poliaci majú výborný zmysel pre pátos a dramatickosť, naliehavosť a rozorvanosť, vášeň i hnev, a presne tieto veci z „Esperalem tkane“ priam tečú.
Album, plný divokých, živelne plynúcich čiernych náklepov, korunovaných znepokojivými, mrazivými harmóniami, kontrastujúcimi s voľnejšími, melancholickejšími plochami beznádeje a zmaru, s textami ako od biedou bičovaného a alkoholom i tabakom ničeného básnika, ktorý v živote nič dobrého nezažil, ani od neho už nič nečaká, je mu všetko jedno a nemá rád seba ani nikoho iného, to je to, čo ODRAZA stvorili, black metal divoký, vášnivý, vulgárne preklínajúci a autentický. Veľká, dobre vymyslená zloba, korunovaná viacerými vzdušnými, éterickými, možno post-rockovými, možno až jazzom ovplyvnenými pasážami. Vrcholnou syntézou blacku a „hudby odinakiaľ“ je záverečná „Tam, gdzie nas nie spotkamy“, z ktorej by niekto iný urobil možno urevané screamo/neviem čo, ale v podaní týchto dvoch Poliakov je to skôr soundtrack k nejakému psychologickému filmu o rozpadnutých životoch.
Do týhle marškumpačky rukuju s nadšením. Velká válka mě fascinuje od dětství a hejtman Noise vede svou družinu do ohně bitvy plné špičkového melodického deathu a blacku. A jde do toho prsama. Hitovější to být nemůže. Válka je vůl by BDM RAMMSTEIN!
Tohle je celkem změna. THORIUM se na stará kolena více přiklonili ke švédskému zvuku a přístupnější melodice. "The Bastard" je nejvíce hitová kolekce jejich kariéry poměrně silně připomínající kapely typu PAGANIZER a zejména EYE OF PURGATORY. Nečekané.
Tuomas Holopainen už se dávno vidí jako skladatel vážné hudby s rádoby geniální orchestraci, takže co jiného by vytvořil než příliš melancholické, unavené a nízkoenergetické dílo, že i Lord K. Philipson by se po letech vyřádil.
Z nových, doteraz nepočutých kúskov ma na prvé počutie baví asi iba "Children Of´Ata. Celé je to nejaké rozťahané a bez energie. Toto nie sú NIGHTWISH, akých mám rád.
Chutná jednohubka pro skalní příznivce. FATHER BEFOULED už přes patnáct let zasahují tam, kde je třeba ukojit poptávku po tvorbě ranných INCANTATION. Příjemné EP, které akcentuje spíše jednodušší stránky kultovní „pillardovské“ éry americké legendy.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.